13.08.2012 21:11
Brethorn 4165m
Breithorn 4165m.n.m. 2012
Pro tuto horu a společně s ní taky pro Pollux jsme se rozhodli po diskuzi s Lenkou Skrbkovou z Adventury. V zimě letošního roku jsme byli v Keni a jak jsme se tam motali dole pod Kilimandžárem, tak se nám v hlavách zrodil nápad se podívat nahoru.
Jelikož ale nemáme zkušenosti s pohybem ve výškách nad 5000m.n.m., tak jsme si nejdřív chtěli zkusit, co s námi udělá dostat se aspoň nad 4000. A proto slovo dalo slovo a po domluvě v Adventuře s Lenkou jsme vybrali choďáky ve Švýcarsku na Monte Rose. Léňa nám pak zajistila individuální zájezd s Kožichem :-))
Jeli jsme z Prahy autem 3 lidi, já, Marcela - moje lepší a krásnější polovička a náš dorůstající syn David (17). Kožich se k nám přidal ráno v Zermattu, protože jel z Francie z jiných hor. Počasí nám přálo a výhledy z lanovky na Matterhorn slibovaly krásný zážitek. Vystoupili jsme na mezistanici Trockener Steg ve 2939m.n.m. a dál už hurá po svých směrem na první nocleh na chatu Rif. Teodulo v 3317m.n.m. Převýšení 378m prvního dne jsme zvládli v pohodě a protože zbylo odpoledne spousta času, tak s námi Kožich udělal velice zajímavý ledovcový kurz venku před chatou. Měli jsme ještě spoustu času, tak jsme navečer hezky pokecali, trošku popili a pak hurá do postele, abychom mohli ráno brzo vstávat.
Noc ale byla bohužel krušná, výšková nemoc si se mnou, ale hlavně s Marcelou nepěkně pohrála. Moc jsme toho nenaspali a bylo nám bohužel ráno v půl pátý při budíčku dost zle. No nicméně budíček jsme dodrželi a vyrazili nahoru. Cesta vedla nejdřív vzhůru po ledovci po sjezdovkách, šli jsme fakt pomalu, mně bolela hlava a motal jsem se, Marcele bylo zle od žaludku, jenom David a Kožich byli v pohodě. Postupně s rozednívám se proti nám začali řítit lyžaři. Mimochodem bylo jich strašně moc a všichni to uměli, evidentně několik juniorských reprezentací apod. Lyžujeme rádi, tak jsme si tak představovali, jaký by to bylo se jen vozit dolů:-) Ti svištící závodníci mezi brankama nějak k našim mačkám a baťohům nepasovali. Po poměrně dlouhý době jsme se vyškrábali na Breithormpass ve 3796m.n.m. a dostali se pod Breithorn, který měl být cílem naší cesty pro tento den. Bohužel jsme ale byli vyčerpaní, výškovka nás dva neopouštěla a tak Kožich rozumně rozhodl, že už výš nepůjdeme a že naopak budeme pokračovat rovnou k našemu druhému noclehu na chatu Rif. Guide d.Valle d´Ayas v 3394m.n.m. Bylo to ještě poměrně daleko a s přibývající teplotou se sníh začal bořit. Naštěstí jsme již opustili sjezdovky a dostali se mezi švýcarské velehory, hned několik přes 4.000 m.n.m. Pro tu krásu jsme začínali zapomínat na svoje bolístka, pomalu jsme se posunovali k chatě, přitom fotili a radovali se z krás kolem. Naštěstí nás Kožich občas nutil koukat pod nohy, protože v ledovci už takhle v srpnu bylo spousta trhlin, některý pěkně hluboký. Občas se ozývalo i praskání ledovce, příroda nám zkrátka dávala znát, kdo je tu pánem. Mně se po delším pohybu ve stejný výšce a potom i při sestupu dolů k chatě udělalo trošku líp, takže mě při sestupu nechal jít Kožich prvního a tak jsem musel vybírat cestu a kličkovat mezi trhlinama. Jak nemám skoro žádné zkušenosti, tak jsem se trošku bál a celej sestup jsem se jen koukal pod nohy. Únava si vzala svou daň a po šťastném příchodu na chatu jsme skončili v posteli už ve dvě odpoledne a až do sedmi do večeře jsme hluboce spali. Marcele bohužel bylo stále zle a protože druhý den nás měl čekat Pollux a pak dlouhý návrat na Klein Matterhorn, tak jsme chvíli zvažovali sestup do údolí na druhou stranu do Itálie.
Nakonec padlo rozhodnutí, že ráno je moudřejší večera a šlo se spát. Druhá noc nad 3.000m.n.m. byla naštěstí mnohem lepší a všichni jsme hluboce spali, takže ráno zvítězila bojovná nálada a padlo rozhodnutí o návratu zpátky nahoru. Výstup od chaty byl poměrně rychlý, mnohem rychlejší než včera. Rozhodli jsme se Pollux vynechat a jít zpátky směrem k lanovce. Počasí stále drželo krásné i když předpověď byla na zhoršení odpoledne. Přesun zpět na Briethornpass probíhal hladce, já s Davidem jsme už byli úplně v pohodě a taky Marcela si začala na pohyb ve výškách kolem 3.600m.n.m. zvykat. Přesněji řečeno její žaludek :-)) Fyzicky by problém nebyl, jen ta vejškovka. Pod Briethorn jsme dorazili kolem desáté, lanovka dolů byla na dohled a tak padlo rozhodnutí ho zkusit. Samotný výstup nahoru trval poměrně krátce cca hodinu a čtvrt. Zdolat převýšení 400 výškových metrů se nám zdálo jako hračka a nahoře zavládlo nadšení, že 4000 jsou přeci jenom zdolány. Pro nás 3 to bylo poprvé, kdy jsme se tak vysoko dostali, takže radost byla fakt veliká. Návrat dolů a příchod k lanovce jsme stihli v pohodě ještě za sluníčka, i když mraky se začínaly honit.
Po poměrně náročném a nepříjemném začátku cesty tak výsledek zcela splnil očekávání, vyzkoušeli jsme si, co naše těla dokážou, jak reagujeme nahoře a Kožich nám byl výborným průvodcem. Snad jedině mi doteď vrtá hlavou, jestli jsme neměli už ten první den zkusit vylízt víc nahoru třeba o 300-400 výškových metrů někam k Breithornpassu a pak se vrátit dolů na chatu. Možná by pak ta první noc proběhla líp a nebylo by nám tak špatně. Těžko říct, příště to tak určitě zkusíme udělat. Je ale jasný, že na aklimatizaci musíme počítat s delším časem, tady jsme se hnali nahoru na naše poměry moc rychle. Už se těšíme na další cestu - Kožichu, tak kam to bude??
Tomáš N.
Díky Tome za parádní reportík
—————