05.07.2016 09:45
Ledovcový kurz - Grossvenediger
Ledovcový kurz - Grossvenediger
Naše cesta na vrchol s Kožichem začala na parkovišti v Hopfeldboden kde jsme přesedlali na taxi,
které nás zavezlo k nákladové lanovce Obersulzbachtal. Což byl od Kožicha úžasný kauf, který nám
ušetřil minimálně 3 hodiny stoupání údolím s plnou polní. V Obersulzbachtal už začíná opravdové
dobrodružství. Naším prvním úkolem je dostat se na Kürsinger Hütte 2.558m po kamenném
suťovisku s krásným vodopádem, při jehož překročení si pěkně naberu (Simča) do boty. :) Kürsinger
Hütte je malebná horská chata s velmi milým personálem a nejúžasnějším českým kuchařem. Takže
se nemusíte bát, že budete strádat :):):) Po úžasné večeři začíná náš výcvik. Uzle uzle uzle – vůcák,
motýlek, lodní, prusík ….. všechny jsou důležité a všechny musíme perfektně umět. Libor nám nic
neodpustí a nad pivkem si nás pořádně vychutnává. A pak už jen do postele a spát, protože ráno je
stávačka v 4:45.
Druhý den pokračujeme s tréningem. Tentokrát už je to zajímavější. Jdeme na Gletscherweg
Grossvenediger trénovat chůzi na mačkám. Jde to rychle, oba máme již nějaké zkušenosti, tak jen
doladíme správnou techniku a můžeme se rovnou vrhnout na záchranu z ledovcové trhliny. Jako
první jdu na řadu já, Kuba má pocit, že si ten pád musím pořádně užít, tak si dá načas s mojí
záchranou a já padám, padám a padám až si narazím „zadek“. No pak ho rozhýbávám několik dní :(
Ale dostat mě z trhliny už nebyl zas takový problém. Já už jsem na Kubu hodnější a zasekávám ho
okamžitě. Nikdy jsem si nedokázala představit ten pocit. Moje muší váha opravdu někoho dokáže
zachránit? Dokáže, když máte někoho kdo vám vše vysvětlí a správně naučí. „Za to díky, Kožichu :)“
Oba jsme to zvládli, tak se ještě projdeme po ledovci, ať máme představu jak se na něm správně
pohybovat a jdeme trénovat brždění – s cepínem, bez cepínu, v botách a kdybychom měli mačky. No
a pak už jen „HURÁ“ na chatu bude večeře – přežíračka :) A jdeme se učit s buzolou a prací s mapou.
Je to dost zajímavé!
Třetí den je pro mě určitě den „D“. Nemám tolik zkušeností, tak nevím co mě čeká. Mám se těšit
nebo se bát? Neeee, těším se. Stávačka už v 2:45 a ještě za tmy vyrážíme. Jde se parádně. Neboříme
se, není moc velká zima a Kožich má super tempo, které nám všem vyhovuje. Stoupání bez
sebemenšího zaváhání až na poslední úsek před vrcholem cca 3.600m mám pocit, že mi skřítek sedí
na hrudníku a hůř se dýchá. Vrchol zdolán cca 8-8:30. Paráda jsme tu první. Je to neskutečný pocit.
Foto, sváča a zas dolů. Cesta sedlem je už trochu s bořením do sněhu, ale nic dramatického. Na chatě
jsme o cca v 12 hod. Což je o půl hodinky lepší čas něž jsme plánovali. Po chvilce spánku jdeme cvičit
na umělou stenu co máme ve lageru. Když už se umíme zachránit vzájemně, musíme se naučit
zachránit z trhliny sami. No a moje nejoblíbenější část výuky plánování dalšího výstupu, tentokrát na
Keeskogel 3.291m. Jestli se nám to povedlo jsme se měli dozvědět až druhý den.
Čtvrtý den je bohužel nás poslední. Můžeme si přispat a tak stáváme „až“ v 4:45 a vyrážíme na
Keeskogel. První azimut jsme celkem trefili. Druhý už o nějaký ten metr ne. Kožich nám nedá nic
zadarmo, takže musíme předstírat, že je mlha a jde se dle našich naplánovaných azimutů. Bohužel
kvůli nepřízni počasí výstup v cca 3.000m zdáváme a vracíme se na chatu. Čeká nás už jen přebalit
batoh a sestup do údolí.
No a na závěr? Už teď se těšíme na další dobrodružství s Kožichem :)
Simča a Kuba
—————
