Sjezd Mont Blancu

Zde je reportík ze sjezdu Mont Blancu, díky Stando:

Hlavně bych chtěl říct, že to bylo úžasné a děkuji Liborovi za skvělý zážitek.

Koncem května, prakticky už po jarní sezóně, kdy jsem skoro neměl možnost se projít/jet na skialpech, jsem si chtěl ještě něco užít. Proto jsem se rozhodl, že se domluvím s nějakým guidem a vyrazím tam, kam bych se sám nejspíš nevydal. No a tak to vyšlo rovnou na Bílou horu, protože sníh tam začátkem června ještě je a chaty snad taky budou v provozu. Na netu jsem našel Libora a ten se všeho ujal a skvěle zařídil. Odjezd jsme museli několikrát odložit, protože i koncem května jsou na MB sněhové vánice a napadá metr sněhu. Nakonec se počasí umoudřilo, Libor mě vyzvedl a vyrazili jsme. Večer jsme se ubytovali v Chamonix v klasické chaloupce a vyrazili na prohlídku městečka s úžasnými výhledy na to, co nás v dalších dnech čekalo již pěkně po svých.

Den Druhý – aklimatizace na Vallé Blanche Druhý den ráno mě u lanovky překvapil pěkný nával lidí zahrnující i rodinu z Indie v sandálech. Zároveň mě uklidnilo, že nejsme jediní blázni, co mají s sebou lyže, ale že tam aspoň ještě pár dalších takových bylo. Musím přiznat, že již samotný výjezd lanovkou na Aguille de Midi a umístění horní stanice lanovky ve výšce 3800 m bere dech. Chvíli se kocháme výhledy, pijeme výškové kafe a už nasazujeme mačky, vážeme na lano a sestupujeme pár desítek metrů příkrým hřebínkem na místo, kde se již dají pohodlně nasadit lyže. A pak hurá trochu si užít obloučky ve volném terénu Vallé Blanche na rozježdění a aklimatizaci. Po vychutnávání 3 km sjezdu v ideálních podmínkách nasazujeme pásy a začínáme stoupat a zároveň sundávat vrstvy, protože sluníčko pěkně pálí.  Z 3100 m nastoupáváme klidným tempem do cca 3500 u Col de Flambeaux. Tam si dáváme lehkou svačinu a rychle pásy dolů a sjet k Mer de Glace a po něm až ke stanici vláčku Montenvers, kterým se sjede zpět do Chamonix. Sjezd je již pro otrlejší, protože je to ledová krusta, která se boří do rozměklého sněhu a je celkem náročné v něm cokoli dělat. Začínám cítit, že jsem toho moc nenajezdil a stehna tuhnou po každém oblouku. Libor tím sice projíždí, jako by to byla právě zrolbovaná sjezdovka, ale v závěru ho také překvapí malá trhlina, kam skoro zahučel. Jsem rád, když jsme dole a drncáme už po čistém ledě, kam to mezi kameny ještě na lyžích jen jde. Na závěr nás ještě čeká ferata s lyžemi na batohu a pěkná kolmá stěna s ocelovými žebříky ke stanici vlaku. Tam si trochu užíváme obdivné pohledy a dotazy turistů, kde se tam s lyžemi bereme a pak již vláčkem zpět. Večer si zase vyrážíme do města na výbornou pizzu.

Den třetí – přechod na chatu Les Grand Mulets Ráno odpočatí opět vyrážíme na lanovku, kde tentokrát vystupujeme již v mezistanici a hned nandaváme pásy a vyrážíme hledat bezpečnou trasu přes Bossonský ledovec až na chatu Les Grand Mulets. Sice cestou občas pásy sundaváme, ale je to jen krátké spíše sešoupávání, jinak je to dnes jen o traverzu – výstupu s převýšením kolem 1 km na chatu a oťukávání si cestu, kterou se zítra (snad) budeme vracet z vrcholu na lanovku. Cestou ještě potkáváme rozesmátou francouzskou dvojici, která hlásí, že pro výstup na MB jsou ideální podmínky. Když se dívám na hodinky, v kolik (cca 11.00) je to vlastně potkáváme na jejich zpáteční cestě, trochu se děsím toho, jakým šli tempem nebo v kolik hodin vstávali. Někde za půlkou cesty se projevuje, že mé boty již mají odslouženo a vnitřní botička je značně prošoupaná a tak musím lepit první protipůchýřové náplasti. Trochu se bojím, aby se to nezhoršovalo. Užíváme si průchod přes ledovec kolem trhlin a séraků, ale přes jejich hrozbu vše probíhá v klidu. Na chatu dorážíme celkem brzy jako jedni z prvních. Finální výstup na chatu je také částečně horolezecký výkon s mačkami a cepínem podél skály. Říkám si, že když začne padat sníh, bude to zítra ve tmě dolů ten kousek z chaty velká legrace. Chata je výborná a dáváme si hned po příchodu  polévku a pivo a těšíme se na večerní hody včetně desertu. Celkem je nás na chatě asi kolem 12 lidí a tak se ani moc nemačkáme.

Den čtvrtý – MB Ráno vstáváme asi kolem druhé hodiny, dáváme si vydatnou snídani a pak do tmy a mrazu na výstup. Z chaty vyrážíme asi poslední a vidíme těch několik světlušek před námi stoupat cik cak vzhůru a pod sebou máme osvětlené Chamonix jako na dlani. Stoupání ve tmě probíhá v klidu a občas měníme lyže za mačky a cepín, když už to opravdu nejde. Jakmile začne svítat, objeví se výhledy a jsou opravdu velkolepé. Počasí nám opět přeje a sluníčko svítí, i když mráz je pěkný. Po několika hodinách dorážíme pod bivak Vallot, kde si dáváme zmrzlé muslityčky. Pak následuje výstup k bivaku, kde už je vidět vrcholový výstup na MB. Vzhledem k času Libor zvažuje, zda jít na vrchol nebo si v klidu užít dobrý sníh na sjezdu již odsud. U mě pak vítězí hloupé „chtěl bych tam, když už jsem tu“ nad klidným sjezdem v dobrém terénu, a tak pokračujeme. Po dalších cca 2 hodinách dorážíme na vrchol a kocháme se výhledy. Moc se tam však nezdržujeme a nasazujeme lyže na zpáteční sjezd. Sjezd je skvělý, i když samozřejmě dost náročný po těch hodinách výstupu a volným terénem. Bohužel čas a slunce si vybírají svou daň a sníh začíná značně těžknout a kašovatět. Když se dostáváme zpět na úroveň chaty Les Grand Mulet, tak už je to opravdu jen absolutní těžká kaše, kde každý oblouk a zatočení je utrpení. Ve strmém svahu pod chatou si také vybírám svou trhlinu, kam jsem zahučel po pás a visím tak cca 20 metrů nad dnem. Vzhledem k tomu, že ještě nejsme na laně, protože tady trhliny být ještě nemají, není to příjemná chvíle, zvlášť když se člověk vzpírá jen na rukou a jedné lyži zabodlé někde ve sněhu. Naštěstí za pomoci hůlek dalšího lyžaře se bez ztráty lyže vysoukávám zpět a vzhůru na další cestu. Pak již opět přes Bossonský ledovec již na laně kolem viditelných trhlin a séraků zpět k lanovce. Na závěr ještě vybíráme nejbezpečnější cestu k návratu na lanovku a s obavou sledujeme pár odvážlivců, kteří jdou cestou pod svahy, kde již takto po poledni by nějaká lavina i spadnout mohla. Vyčerpaní (tedy aspoň já), ale spokojení dorážíme na mezistanici lanovky a sjíždíme zpět do Chamonix. Večer si dáváme ve městě lehkou večeři a hodnotíme úspěšný výlet.

Ještě jednou bych chtěl Liborovi poděkovat za skvělý zážitek a profesionálně připravenou a odvedenou túru až na MB. V autě zpět jsem již plánoval, kam s Liborem pojedu příště.

Díky S.

Více fotek najdete zde: