Skialp. kurz - Stubai

Zde je reportík od Toma, díky moc

Skialpový kurz – Otztálské Alpy – Amberger Hütte

Na tento skialpový kurz jsme se s manželkou Gábinou přihlásili proto, že jsme měli něco nachozeno po Krkonoších a dospěli jsme k přesvědčení, že je třeba vyrazit na pořádné hory a získat zde zkušenosti v doprovodu zkušeného průvodce. A abychom v tom nebyli sami, vzali jsme do party ještě kamarádku Renatu. Přihlášení pak byli ještě Jana a Martin, velice milá dvojice pracující v Mnichově.

Původně to měl být kurz pro pokročilé na Rudolfshütte ve Vysokých Taurách, ale obsazenost této chaty zapříčinila, že Kožich objednal ubytování nedaleko lyžařského střediska Sölden v Otztálských Alpách na chatě Amberger Hütte nad vesničkou Gries. Pravda je, že to bylo určité zklamání, protože na „Rudolfce“ je sauna, ale musím říci, že to byla od Libora bezpochyby skvělá volba.

Na parkovišti v Griesu jsme měli sraz odpoledne po tom, co jsme před tím „ochutnali“ lyžování v Söldenu (HUDY totiž rozdával skipasy zdarma). Libor nám rozdělil nezbytnou výbavičku, která nám chyběla, a vydali jsme se na předpokládanou dvouhodinovou túru na chatu. Už během cesty se ukázalo, jak má kdo natrénováno. Skutečnost byla taková, že nás všechny výstup dostatečně prověřil a hned na začátku nám řekl něco o tom, jak na tom další tři dny budeme a na co se máme připravit, protože jsme sotva stihli večeři.

Po příchodu na chatu jsme si rozdělili místa na spaní na winterraumu a šli se rychle najíst. Po vynikající (tříchodové) večeři jsme si dali první „zdravotní“ pivko a Libor se ujal slova, aby nám objasnil, co s námi chystá a na co se můžeme těšit. Předpověď počasí totiž slibovala slunečný pátek, polojasnou sobotu, nejasnou neděli a poměrně rozumné lavinové riziko. Rozhodnutí tedy bylo takové, že využijeme hned první den kurzu k treku na Schrankogel, nejvyšší vrchol zdejší oblasti ve výšce 3497 n.m. Respektive pokud ne na vrchol, tak alespoň co nejvýš. Pak ještě následoval potřebný úvod do „skialpinistické“ problematiky a odchod na cimru.

Ráno, po vydatné snídani a důkladné přípravě, nás uvítalo dokonalým azurovým nebem a nádherným výhledem na okolní vrcholky. Jeden z nich měl pro nás být ten den výzvou. Libor vedl naši skupinu stopou, která vedla strmě vzhůru pod ledovec ve výšce 3 tis. metrů.  Výstup byl náročný a to jak fyzicky, tak i časově. Rozhodli jsme se proto ponechat Renatu chytat bronz na ledovci a jít ještě cca o 200 výš do sedla, ze kterého jsme si mohli užít nádhernou téměř panenskou „lajnu“. Na chatu jsme se vrátili stejnou cestou šestikilometrovým sjezdem zpět do údolí.

Po nezbytné regeneraci byla v plánu trocha teorie i praxe o bezpečnosti v horách. Kousek od chaty jsme si proto zřídili provizorní laviniště, na kterém jsme trénovali záchranu v lavině. Vyzkoušeli jsme si základní práci s vyhledávačem, sondou a lopatou a zjistili, že je to nejen velice užitečné, ale zároveň i skvělá zábava. Zvlášť, když jde jen o nácvik. Po další vydatné večeři, která byla zakončená dezertem, nám Libor předal řadu cenných rad a pouček pro pohyb na ledovcích nebo v lavinovém terénu. Došlo i na uzle, které jsme měli využít druhý den, při nácviku záchrany po pádu do trhliny.

Sobota začala jako z kopíráku opět krásným počasím. Předpověď se totiž změnila k lepšímu a na mraky nemělo vůbec dojít. Další den jsme proto rozdělili na dvě části. První etapou byl výstup na pravou stranu údolí, kde jsme si vyzkoušeli výstup strmým svahem. Po hodinovém výstupu jsme došli na vyvýšeninu, kde nám Libor ukázal, jak vypadá rozbor sněhových vrstev a z něho vycházející lavinová předpověď v praxi. Následoval nezbytný sjezd zpět do údolí a odbočka vpravo přímo do jeho nejzazší části.

Na konci údolí byl ledovec, na kterém jsme chtěli najít místo pro trénink. Globální oteplování má bohužel na ledovce zásadní vliv a trhlina, kterou Libor na daném místě očekával, nebyla bohužel k nalezení. Vrátili jsme se proto o pár stovek metrů níže, kde jsme našli malý sráz, na kterém nám Libor ukázal praktickou záchranu – v daném případě batohu. Opravdovou záchranu z trhliny jsme si nechali až na odpoledne. Kousek pod chatou byla u cesty perfektní strž nad potokem, kde se nechalo vyproštění z trhliny natrénovat. Postupně jsme se všichni vystřídali, vzájemně povytahovali a zjistili při tom, že to v reálných podmínkách není vůbec snadné a je třeba hodně úsilí k tomu, abychom jsme se sami do trhliny nezřítili nebo nepopletli všechny možné uzle a karabiny.

Počasí se k nám v poslední den kurzu otočilo trochu zády a nemohli jsme proto dojít až do sedla na konci údolí, které jsme si na dopoledne naplánovali. Vrátili jsme se proto k chatě a zbylý čas před odjezdem jsme využili k dalšímu vyhledávání v lavině, tentokrát na čas. Pak už jen zbývalo zabalit si věci, najíst se a užít si sjezd zpět na parkoviště a cesta domů.

Celý kurz tak proběhl nad očekávání skvěle. Především díky Liborovi, který (ač tak na první pohled nevypadá) je velice zábavným gájdem a vynikajícím profesionálem, od kterého se lze mnohé dovědět a naučit. Jeho výklad teorie i následné praktické ukázky jsou perfektním základem pro bezpečný pohyb na horách, plánování túr a základem pro řešení případných krizových situací.

Tomáš Rotrekl, 17.2.2015