Skialp. přechod Silvretty

Zde je reportík od Honzy

Nikdy mne nenapadlo, že  z rekreačního pobytu v horách budu  muset psát domácí úkol, ale budiž. 

Letošní  výlet  na Silvrettu  ( 3 denní přechod  s veselou partičkou) byl opět úspěšný.
Proč asi ?  Nebudu zde adorovat guida. To je nesmysl!  Že je to je standart a pomalu už i měrná jednotka,  to víme všichni co s ním máme svoje zkušenosti.  A kdo je nemá,  ať to zkusí

Pár poznámek
Lanovky jsou velmi milým výdobytkem  civilizace a tak  se lehce přesouváme přes jen opravdu malou část skiareálu Ischgl-Samnaun na jeho nejvyšší bod  a sjíždíme k místu noclehu.

Heidelberger Hütte.
Po večeři řešíme krom prkotin týkajících se následujícího putování i  otázku funkce běžného kompasu na jižní polokouli.  K diskusi jsme pozvali i dva geodety. Dnes večer to je však nad naše síly.

na Grenzkopf
Slunným dnem jsme prošli po trase Heidelberger Hütte - Jamtal Hütte
Start v 8 hod. Výstup povlovným údolím do sedla Kronenjoch a odtud cvičně s mačkami na Grenzkopf (3047). Ze sedla sjezd ja Jamtal Hütte. Při sjezdu místy problémy s bořivou vrchní kúrou. Dorážíme v 14 hod . Na chatě kávička a radler a pak si ještě pár pošetilců vyšláplo cca 300 m v severním svahu, za což byli odměněni super sjezdíkem  v prašánku.

Jamtal Hütte
Jen se nám podařilo  vyřešit otázku funkce kompasu a to i  přes rušivý vliv místními tolik oblíbené hry pro dlouhé zimní večery - přezůvky hejbejte se, už je tu pozoruhodný číšník, který nás  zasvěcuje to tajů místní matematiky.   Briskně z hlavy řeší rovnici týkající místního CO2 .  Rovnice :   H2O s bublinkami  - H2O  bez bublinek  = 2 E ( podmínka výpočtu :   H2O je v obou případech táž z místního vodovodu)

na Vordere Jamspitze
Start v 8 hod. širokým údolím při východní straně stoupáme po ledovci okolo Vordere Jamspitze k Hintere Jamspitze našemu vrcholu dne. Odtud  je nádherný sjezd až pod sedlo Tiroler Scharte. Prudkým svahem  stoupáme cca 300 m do sedla za 45 min a pak sjíždíme přes Tiroler Gletscher do husté mlhy k Wiesbadener Hütte.

Wiesbadener  Hütte
Po otevření dveří  do komnaty č.18  se mi rozsvítilo.To už jsem viděl  na obrázcích z  ubytoven pro první dělníky  v Londýně v začátcích průmyslové revoluce.  Kóje původně  pro 4 je fakticky pro  6 .   To celé 6 X v jedné místnosti. Je jasné, že bude nutné se  noc důkladně připravit. Údajně poloviční doktor  hledá narkózou  ve weisenbieru. Jiní  pro jistotu zase  nepijí, aby v noci nemuseli. Optimista tvrdí, že  to lepší než v Himaláji, kde je  v noci strašná zima.  Poptávka po špuntech do uší a po prášcích na spaní prudce stoupá.  A do  toho všeho se všemi místnostmi přízemnní restaurace  vznáší postavy všech dvou obsluhovatelek a i jejich:  Liborkova skupiná. Spokojenůčky, zlatínká?  A k tomu i nekonečná  řada německých slov podobného významu.

na Dreilanderspitze
Stoupáme mlhou směrem k Dreilanderspitze přes ledovec Vermuntgletscher. Mlha čaruje, sem tam poodhalí nějaký výhled, který jen napoví, ale nic vážného . Ač jen vodní pára, je prostě rodu ženského. Před příčným hřebínkem se mlha rozptýlí  a my vidíme po levé ruce Pizbuin a před námi Dreilanderspitze. Na úpatí ve strmém svahu nazouváme mačky a do rukou bereme cepímy. Libor si nás navazuje po třech na lano a tak postupně ve dvou skupinkách vyrážíme směsí sněhu  a kamení k vrcholu. Vylézáme na malou plošinku, k vrcholu s křížem cca 10 m po ostrém skalním hřebínku už raději nepostupujeme. Nebe se roztrhlo a výhled je fakt dech beroucí. Stojím na vršku, civím na Pizbuin postupně se   halící lehce  do mlhy a na tu spoustu kopců na všechny strany  a zase si mumlám: Zaplať pánbůh, že jsou ti komunisti v prdeli.  Pár fotek a dolu pro další skupinu.

Opět se vrací chuchvalec mlhy. Sjíždíme fantastickým sjezdem částečně v prašanu, který postupně přechází v bořivou pevnější vrstvu, ze sedla Obere Oschenscharte přes ledovec Jamtal Gletscher  k Jamtal Hüttee. To není žádná jízda po podložce, jak říkají televizní komentátoři,  ale prosté požitkářské rochnění.

Po krátkém občerstvení pokračujeme zásobovací cestou dlouhým údolím až  do  Galtür.   Nemohu se ubránit vnitřním hlasům. V hlavě plné zážitků mi stále zaznívá : Spokojenůčky, zlatinká?  Odpověď je jasná:  Áno, Spokojenůčky!.

základní statistická data:
na lyžích jsme urazili  52,3 km
nastoupali  3276 m
sjeli 4479 m
 

ztráty a nálezy

A zde je reportík od Martina

Hurra,už je to tady,očekávaná akce, přechod v oblast Silvretty je tu!! Potkáváme se dle domluvy ve čtvrtek v 13.00 v Ischglu, je nás 6 - Marek  a Markéta, Honza a Zuzka - ti se znají, jsou manželé, já a Rosťa, seznámili jsme se cestou z Linze, a Kožich, vidím poprvé, ale od začátku je jasné, že je to guide na svém místě:-). Předpověď počasí je super, tak vyrážíme. Volíme variantu komfort, tzn.výjezd lanovkami co nejvýš a co nejdál místo 6-ti hodinového "nudného "výstupu údolím po svých. To ještě Kožich netušil, čeho jsme schopni, Rosťa  se ztratil hned při první možné příležitosti na sjezdovce a já ztratil cepín...no nic, vše dobře dopadlo - až na ten cepín. První noc přespáváme na Heidelberger Huette - 2284 m.n.m. - pifko, večeře, super šestillůžák, klidná noc, snídaně, slunce a vyrážíme na kopec Breite Krone. Šlapeme si krásně, někdo jede na tuky, někdo na kustovnici, někdo na gely, někdo na salám:-) Kopec zdolán, sjezd ze začátku v prašanu, pak neoblíbená krusta, kde mám pocit, že stojím na lyžích poprvé, sem tam skrytý kamínek - no je to tak, kdo nepadá, jezdí pod svoje možnosti:-). Sjíždíme k Jamtal Huette - 2165 m.n.m., pauzička, polévka, pifko, pro největší nadržence - slovy Kožicha ještě krátký výstup a sjezd v super prašanu...skoro lepší než orgas....přespáváme v super šestilůžáku, všichni vymydlený, osprchovaný, voňavý...standardně nikdo nechrápe:-) Sobota - výšlap na Jamspitze, sjezd a výstup přes  sedloTiroler Scharte - sjezd k Wiesbadener Huette 2443 m.n.m., sjezd bohužel v  mlze, kdy jsme opět rádi, že máme Kožicha, protože s ním se prostě neztratíte!! Po zjištění, že tady to zas takový intimčo v noci nebude - lager pro asi 40 lidí, koje, která vypadá pro 4, ale bude nás tam spát  šest, svěží vzduch, sympatická slovenská obsluha - dvě číšnice, mě motivuje k tomu, že sprchu tentokrát výjimečně! vynechávám a nastupuju rovnou  do Weizenbier výstupu, zastavuji se na čísle 7 pifek - rekord, co bylo k večeři, už si nepamatuji, ale spalo se krásně...alespoň mně:-) Neděle - Kožich zkušeně mění plán, místo výstupu na Piz Buin, kam míří moc lidí, volí výstup na Dreilanderspitze - strmina, otočky, mačky, lano, adrenalin...ano, někdo i cepín, vrchol dobyt!! Na sjezd se nám trošku potáhlo, ale  my máme přece zkušeného guida, takže se nebojíme a užijeme si sjezd se vší parádou..nechci se opakovat, ale zase lepší než ...Vracíme se přes Jamtalhutte, pifko - kdo má chuť, pauza a hodinka pohodového dobruslení do Galturu, skibus jede za pět minut - to jsou prostě ty zkušenosti - a jsme v Ischglu. SPOKOJNUČKÝ:-) Byl to super výlet, všechno klaplo, vřele doporučuji, kdo se chce vydat trošku do hor, tak s průvodcem je to jistota a s Kožichem je to pohodová jistota....ale příště Kožichu, dva cepíny pro mě:-) SKOL!!!

Díky Martine a Honzo, to je poprvé co mám z jedné akce dva reportíky, diky moc, jsou super