Skialpový kurz Krkonoše II

Zde je reportík od Šárky a Davida, díky moc

Od desíti let lyžujeme, už máme za sebou výuku našich dětí na svahu a tak Ježíška napadlo, že by se nám určitě líbily "skialpy".

Strefil se. Líbily.

16.1.2015 jsme seděli ještě spolu s dalšími 3 nadšenci v útulné Boudě v Obřím dole v Peci p.Sněžkou a hltali přednášku našeho horského vůdce Libora Kožíška. Když jsme šli o půlnoci spát s hlavou nacpanou informacemi, někdo s napětím, někdo s nadšením očekával ráno.

       Sobota byla zasněžená, teplota přiměřená a snídaně vydatná. Začala praxe. Nezapomenout trojkobinaci (svatou trojici) vyhledávač, lopata, sonda. Správně nasadit pásy, nastavit boty, hůlky a jít...,šoupat, táhnout, ťapat.... Na všechno v klidu a v pohodě dohlížel Libor "Kožich". Cestou jsme se každý sám seznamoval s chůzí na skialpinistických lyžích a dával mu všetečné otázky.

       V Modrém dole jsme nacvičovali vyhledávání zasypaných v lavině. Teorii jsme znali, praxe byla trošku horší. Vyhledávače pípali, my jsme pobíhali a sondovali. Po několika pokusech už nám to šlo lépe - inu "Iba cvik robí majstrov". Další chůze strminou s otočkou byla také výživná. Libor nám to elegantně předvedl a vysvětlil a šup na trénování. Připomínalo to jednu otočku Waltzu v tanečních, ale s pekelně těžkou botou a plandajícími lyžemi na nohách. Sjezd terénem se nám dařil dobře, protože jsme věděli, že bude oběd a odpočinek.

      Výborná zelňačka v klasické krkonošské roubence nám dodala sílu na další nácviky v terénu. A znovu jsme bombardovali Kožicha otázkami, které jsme potřebovali zodpovědět, abychom tomu všemu co nejvíc porozuměli. Sjezd z Richtrových bud do Pece měl svou originální pečeť Karafiátových Broučků. Protože se zešeřilo, jeli jsme s čelovkami. Pod námi světélkovala Pec a my jsme si svítili na cestu. Večerní přednáška o druzích sněhu a zjišťování stability svahu jen dovršila naší přípravu na nedělní celodenní skialpinistickou túru. Museli jsme doplnit minerály (hořčík) i béčka (12° Krakonoš), ošetřit puchýře a jít spát. Zítra budu šlapat Obřím dolem, o kterém jsem slyšela jen v hodinách zeměpisu a viděla na pohledech s nejvyšší horou Čech.

      Neděle už byla ve znamení pochodu nádhernou zasněženou krajinou Obřím dolem, přes Polskou boudu na Luční. Odtud na Výrovku a přes Richtrovy boudy zpátky do Pece. Přestože počasí nebylo azurové, vhodně zvolená trasa s přiměřenými úseky přerušené dobrou hospůdkou, nám to nahradila. Uběhlo to bohužel rychle a ani se nechtělo věřit, že je konec.

      Stručně shrnuto: intenzívní, osvobozující (mobilní signál nebyl stále 100%), okysličující a poučné.

Díky Liborovi se na tento sport díváme jinak a s větším respektem, ale pro ty krásné zážitky z horské zasněžené krajiny určitě nestojíme na "skialpech " naposledy.

     Horám zdar!!!!!!!!!

Šárka a David Kneiflovi