Skialpový kurz v Taurách

Skialpový kurz ve Vysokých Taurách

Zde je reportík od Lucky:

Leden je pověstný krátkými dny, nízkými teplotami a množstvím srážek, které provází silný vítr. PŘESNĚ takový byl počátek ledna 2017. Komu to nevadí, nebo ten, kdo netuší, do čeho jde, tak ten se přihlásí na skialpinistický kurz. Je to něco jako dovolená, ale přes jisté společné rysy (nutné pracovní volno a jisté finanční výdaje), to dovolená není. To se ví. Tento kurz vedl osobně pan Libor Kožíšek, osoba neznámého až tajemného původu ovšem slušného vychování, vcelku milého vystupování a nezpochybnitelných schopností a kontaktů. Hezky si naplánoval cca 3denní kurz (čtvrtek-sobota). Šťastnou rukou organizátora nebo prostou náhodou se sešla výkonnostně a motivačně dost rozmanitá, ovšem dle mého názoru lidsky velmi příjemná skupina veselých individualit, s nimiž byla radost pobýt. 
Stylovým entrée, kdy jsme jen zázrakem společně stihli poslední lanovku, byl stmelen čerstvě vzniklý 6-ti členný kolektiv a většina se dokonce už v lanovce stihla navzájem představit. Kurz proběhl v oblasti Hohe Tauern, Granatspitzer regionu, v hotelu Weissee a jeho okolí. Přes náročný gastronomický program byly všechny večery alespoň částečně věnované teorii skialpového sportu. Pan Kožíšek je až na oblast hudby a botaniky postava vpravdě renesanční -  umí obstojně na lyžích, orientuje se v mapě i v terénu, zvládne opravu sukně a myslí si, že umí pojmenovat v italštině některá horská zvířata.  Osobně nám ukázal spoustu užitečných věcí a buzolu se zrcátkem dokonce nechal kolovat! Pro hladký průběh kolektivního trávení času se uvolil porušit některé ze zásad svého zdravého životního stylu a zcela výjimečné spolu s námi účastníky kurzu konzumoval nejen měkký ale i tvrdý alkohol a množství dezertů. Tato společná činnost měla pozitivní účinky na už tak dobrou kolektivní náladu. Bohužel pro praxi jsme byli nuceni čas od času opustit útroby hotelového komplexu. Při teplotách přesahujících -20st a větru na hranici orkánu byl samotný pobyt venku testem stresové reakce. Kopání sněhových hrobečků pro pípáky, kamarády, lopaty, lyže - budiž - aspoň se účastník zájezdu zahřeje, ale vázání jakýchsi prusíků a pavoučků v rukavicích považuji za přílišnou krutost. Navíc náš vedoucí nepříliš takticky vyplácal propagační dárečky i odměny za nejlepší čas v hledání pípáků hned ve čtvrtek dopoledne - snad jediný amatérsky postup  v jinak profesionálně a pečlivě vedené akci.  V pátek dopoledne byla demotivovaná a omrzlá ženská sekce nucena apelovat na domnělou gentlemanskou složku osobnosti pana Kožíška a vyprosit si zkrácení pobytu v 25st mraze. A opravdu mohu potvrdit - pan Kožíšek je gentleman. Překonal zklamání z našeho vlažného až mrazivého vztahu k záchraně kamaráda, resp. manžela a poslal nás =ženy na kafe. Po lehkém obědě s funkcí rozmrazování končetin a obličejových svalů jsme ve čtvrtek a v pátek vyrazili na kratší výlety.  Většinou jsme viděli tyče kolem sjezdovky a někdy i dál. Skromná fotodokumentace výletů odpovídá polárním podmínkám. Těla pak dostala zhruba 100 stupňový teplotní šok v solidním wellnes zařízení obsahující 3 sauny. Poslední -sobotní- den byl v plánu delší výlet. Zhoršující se počasí nám nedovolilo pokořit ledovec, ale krátká opalovačka nad původní plán vyšla. Dopoledne jsme si hezky užili: výstup, sjezd v hlubočáku, praktické skoleni. Dělaly se sondy, někteří používali pomůcky, některým postačila vlastní těla. Malou organizační výtku ohledně chybějící kávy vedoucí bohužel nevzal vážně. Jinak je celkem fajn (tak trochu hustokrutopřísný a taky mírně legrační).  Jistou konverzační výhodou byla znalost cimrmanovských citátů, ale na druhou stranu - stopu prošlapává dobře, to nemohu říct. Tuto guide službu mohu jen doporučit, myslím, že takto lze téměř bez stresu prožít silné nevšední zážitky v trochu jiné realitě, zvesela si odpočinout díky legálním měkkým drogám jako je alkohol a cukr a nakonec třeba i navázat hezké klientské a přátelské vztahy tak, jak se to povedlo naší skupině.
S úctou Lucie Petrů