Trilogie: Mnich, Jungfrau, Eiger

Reportík od Mirka z Trilogie, díky Míro

EIGER, MÖNCH, JUNGFRAU

Loňská sezóna v Alpách příliš lezení nepřála, a tak jsme vysněný Eiger museli posunout na další léta. Ale to špatné bylo vyváženo také dobrým – náhradou za Eiger jsme zvolili Piz Berninu via Biancograt a přitom se seznámili s Liborem, bezva člověkem, skvělým horolezcem a kamarádem.

Letošní sezóna byla lepší (samozřejmě až na to horko) a tak jsme šli do toho – a rovnou na trilogii Bernských Alp – Eiger, Mönch a Jungfrau. Šli jsme ve třech – já (Mirek), Peter (Slovensko – takže mezinárodní tým), za vedení Libora.

Vyrazili jsme přes noc autem do švýcarského Grindelwaldu a předraženým vláčkem až na Jungfraujoch. S aklimatizací to bylo horší, nejlépe byl na tom Peter, který dva týdny předtím úspěšně vystoupil na Dent Du Geant, a my s Liborem jsme docela trpěli. Ale s ohledem na počasí a čas jsme moc alternativ neměli.

Mönch – 4.107 m

Z vláčku jsme část věcí donesli na chatu – Mönchsjochhütte a s lehčíma batohama vyrazili na první výstup. Vyrazili jsme ale pozdě, takže se na našem výstupu kromě nevyspání podepisuje počasí. Skála je mokrá, a zejména zpět dolů hůře čitelná, na sněhu se propadáme až na led – je opravdu neskutečné teplo. Po krásném hřebínku úspěšně dosahujeme vrcholu. Výhledy jsou impozantní – kromě panoramatu Alp hledíme na sousední Eiger, který je naším hlavním cílem. Cesta zpět je horší než nahoru, sníh nedrží. Hlavně na mně se podepsalo noční řízení, tak děkuji Liborovi, že mě dobře držel, když mi klouzaly nohy. V potu dorážíme na chatu a dáváme si nejdražší vodu života. Láhev za 300 Kč – prostě Švýcarsko.

Jungfrau – 4.158 m

Druhý den po ne zcela dobrém vyspání vyrážíme s ohledem na předpokládané horko velmi brzy ráno. Kolem Jungfraujochu, poté kus skálou a přes sedlo Rottalsattel stoupáme na Jungfrau. Závěrečné partie tvoří prudký sněhový svah a po skále vystupujeme na vrchol. Sníh držel lépe a všem se nám výstup více zamlouval než předchozí den. Užíváme si opět panoramatických výhledů na nejvyšší vrcholy Alp. Vrchol, stejně jako u Mnicha, je bez kříže. Cestou zpět už začíná sníh roztávat, zvládáme to, ale dlouhý přechod sněhového pole k Jungfraujochu je úmorný.
Třetí den je na zotavení – je trošku horší počasí, já sjel dolů a cestou jsem prošel ještě Eigertrail – kolem severní stěny Eigeru, Peter s Liborem zůstávají na chatě a ráno vyrážejí na Mittellegihütte.

Eiger – 3.970 m

Eiger lezeme rozděleně, pouze ve dvou. Libor ho tak má dvakrát – je to prostě borec. Lezeme cestou Mittellegigrat. Čtvrtý den úspěšně vystupuje Peter s Liborem, a to ve skvělém čase, ještě jsem se válel v kempu, když mi Libor volal z Jungfraujochu. Rychle dobaluji věci a vyrážím vláčkem ještě jednou nahoru, a to do stanice Eigergletscher, kde se potkávám s Liborem. Přes ledové pole a skálu s prudkým počátečním výšvihem jsme za dvě hodiny na krásné Mittellegihütte.
Pátý den se tak dočkávám i já a lezeme jeden skalní výšvih za druhým vzhůru na Eiger. V některých pasážích jsou konopná lana. Lezení tak na úrovni III-IV. Leze se krásně, je to nádherné. Výhledy dolů až do Grindelwaldu, kde máme auto – téměř 3.000 metrů pod námi. Pak následuje sněhový hřebínek, výhledy do severní stěny Eigeru a poslední sněhová kopule – vrchol. Po krásném počasí předchozích dní to tento den tak slavné nebylo, ale přesto byl výstup nádherný. Cesta dolů je ale náročná, slaňování a pak nekonečné skalní výšvihy jižního hřebene. Sníh na konci cesty se opět propadá až na led, už nechceme na konci riskovat, tak na řadu přicházejí i šrouby do ledu.
A jsme dole. Vychutnáváme si pivko v Grindelwaldu a koukáme na severní stěnu Eigeru, na vrchol, kde jsme před chvílí byli a plánujeme další bomby na přístí rok…
Šestý den balíme a čeká nás dlouhá cesta zpět do ČR, ale v super náladě – Eiger, Mönch a Jungfrau.

Lezeno v termínu 2. – 6. srpna 2015

Takže ještě jednou dík Liborovi a v lednu na ledech :o)

Mirek